Česky   English
Úvodní strana > Archiv aktualit > Jindřich Martinek

Jindřich Martinek

Ve věku 79 let zemřel v úterý 8. prosince Jindřich Martinek.

Smuteční rozloučení proběhne v úzkém rodinném kruhu.


Jindra svoji letovou činnost zahájil v Navijákové stanici Letovice v roce 1958 a po jejím zrušení a předání pozemku příslušným JZD byl převeden do AK Moravská Třebová. Po reorganizaci krajského aeroklubu v Medlánkách se uvolnila členská základna v plachtařském odboru a Jindra se stal členem AK Medlánky (počty členů byly omezeny).

Vše, co dělal, konal s plným zaujetím. Strojařinu, létání a život. Byl velmi zručný a vše, co bylo ze železa, zpracoval: schody, zábradlí, terasu, řídicí věž, podhledy, to vše nese jeho rukopis. V létání byl neúnavný, jako plachtař i instruktor.

Příběhů jsem s ním zažil, že by to bylo na knihu. Měl rád život, cigarety, něžné pohlaví a létání na všem, co mělo křídla. 

Dne 25.května 1980 jsem s ním absolvoval přelet Medlánky-Vrchlabí-Nové Zámky. Let trval 8 hodin 36 minut a stále jsme spolu byli přes rádio na spojení. Dostal jsem Orlíka OK 14-00 a Jindra VT 116. Trať přeletu jsme podali na vojenskou dispečerskou službu a nečekali jsme na povolení odletu na trať. Odstartovali jsme pod první tvořící se kumuly. Když jsme byli u Vírské přehrady, dostali jsme rádiem povolení k odletu na trať. Odhlásili jsme se a pokračovali směr Vrchlabí. Základny se zvedly na 2200 m. Vrchlabí jsme ofotografovali a letěli směr Brno. U Blanska jsem dal polohu a ozvala se řídicí věž Tuřany, kde sloužil Ivan Poláček a volal: „Gusto, můžeš přímo přes Tuřany.“ Pokračoval jsem směrem na Senici a zahlédl jsem chladicí věž atomové elektrárny Jaslovské Bohunice. Tam jsem posléze dolétl přímo nad chladicí věž. Vario ukazovalo 1,5-2 m, kabina se zcela orosila. Otevřel jsem větrací okénko, zapnul zatáčkoměr a stoupal do 1900 m. Přeskočil jsem nad niklovou huť Sereď. Zavolal jsem Jindru, že nad atomkou to nosí, a on tam také přilétl. Pětistovka už byla v kapse! Dnes by se o kroužení nad atomovou elektrárnou psalo po celém světě a řešila by to vláda. Po přistání v Nových Zámcích volám Jindru a odpovídá: „Mám 500 metrů, jsem u nějakého sila.“ Tahám mapu a běžím za místním náčelníkem pro radu – kde je tu silo? Dáváme Jindrovi polohu a kurz na letiště. Asi po 20 minutách Jindra přilétá. Po přistání byla velká radost a objímání.  Ještě v září letošního roku jsem mu telefonem připomínal, že máme 40 let výročí od první pětistovky na Orlících.

Odešel další ze staré gardy medláneckých pilotů. V tomto roce po Luboši Gáškovi i Jindra Martínek.

Gustav


 
 
vyrobila Omega Design